Archiv autora: Bc. Adéla Barvínek

Jsme čtvrtí na mistrovství Pražské oblasti 2017!

Náš Aron, se kterým jsme zjara absolvovali v rámci kvalifikací na MČR i parkury 140 cm vysoké, si hravě poradil s kurzem základního kola nejvyšší seniorské kategorie oblastního mistrovství a v druhém kole si pak dojel pro krásné 4.místo celkem. Máme velkou radost, Aron je ve formě a těší ho každý nový den. Ve věku 15 let má režim hodně uvolněný, a možná o to více chuti k zábavě jako je výjezd na závody. Výjimečný kůň!

Velký úspěch velkého koně – Chaman poprvé v ST**

19059507_738490079656823_289388948270971701_n

Od prvních startů Chamana v ZM v pěti letech jsme tým, a 11.června 2017 jsme si splnili sportovní sen – přešli první parkur na výšce 140 cm.

Chamanovo srdce do skákání a tah dopředu jsou neuvěřitelné. Měl v životě velké štěstí na fér jednání už od hříbátka, a svým lidem se snaží opětovat všechno dobré… Díky majitelce Drahušce za možnost jezdit takového velikána.

Máme Tě rádi Šámo!

Co je náš neziskový projekt pro seniory Blízkost koně?

120244-320x228-Hippotherapy

Kde se vzala myšlenka spojit staříčky v domovech důchodců a blízkost koně…

…vím úplně přesně. Na konci loňského roku, těsně před Vánoci, jsem se dostala do nemocnice, na pár dní a pár kapaček. Ležela jsem na interně mezi léčící se alkoholičkou středního věku (jak se mi hned na úvod představila) a postarší paní, babičkou, kterou trápil hrtan, kvůli kterému kašlala v poměrně pravidelném cyklu a nepěkně nahlas. Zatímco moje starosti se ubíraly směrem ,,babi, máte čajík? Nemám zazvonit na sestru?“ druhá spolunocležnice to vzala za opačný konec a babi slovně šikanovala, posměšně přirovnávala její kašel k zvukům různých zvířat a doporučovala jí nepěkné věci… Babička se zmohla jen na omluvy, že nás svým trápením budí…

Další dny už jsem strávila na samostatném pokoji, nemohla jsem ale přestat myslet na to, kolik lidskosti, soucitu a pocitu porozumění potřebují staříčci v nesnázích nejen v nemocnici, ale i ve všedních dnech kdekoliv jinde, a hlavně pak tam, kde dožívají své úplně poslední dny…

Moje báječná babička Jarmi ještě pár dní předtím, než nás jednou v zimě opustila v neuvěřitelném věku přes 90 let, se mnou probírala moje nastávající manželství a všechno okolo. Ne každý to tak ale má, ne každého doprovází vitalita do devadesátky. A právě pro ty zranitelnější, pro ty, kteří mají zdravotní a jiné problémy, pro ty, kteří ztrácí pojem o tom co bylo k obědu i kdo jsou jejich děti, pro ty musíme dělat něco navíc. Síla společnosti se odedávna pozná podle toho, jak se stará o nejslabší a nejméně perspektivní článek…

Trápilo mne jediné: jak mohu pomoci zrovna já?

Asi skoro každý má možnost nějakým způsobem potěšit seniora ve svém okolí, ať už je to vlastní rodina nebo třeba osamocený soused. Pokládala jsem si ale otázku, kterou cestou se chci vydat já a došla k tomu nejjednoduššímu řešení – zapojím koně. To, co umím nejlíp. Odvděčím se společnosti za možnost dělat práci, při které se necítím jako v práci. Při které denně na několik hodin zažívám flow. Při které nekoukám na hodinky, kterou miluji celou svojí duší.

A tak jsme začali cvičit poníky na situace, které je mohou potkat při návštěvě domova důchodců…

V domovech důchodců je dnes ještě spousta babiček, které mívaly doma v hospodářství koně. Viděly koně ve válečném nasazení. Viděly koně pracovat na poli a obdivovaly jejich osobitost. Nebo prostě jen měly rády přírodu. Anebo ani neměly – ale v pozdním věku se vrací do dětských let a stejně jako děti prahnou po nejrůznějších vjemech – jen v o mnoho a mnoho nižším tempu…

Koně léčí.

Winston Churchill kdysi řekl, že nejlepší pro nitro člověka je aura obklopující koně. Pro člověka zbaveného stresu a povrchních vjemů, jakými jsou senilní babičky a dědečci, to platí stonásobně. Prostě jen být společně, moct se dotknout, pohladit, vnímat v přítomném okamžiku vůni a osobnost zvířete. Co na tom, že za půl hodiny nevíte o ničem. Vjem tam někde uvnitř je pozitivní a třeba na jeho základě i nějaká ta vzpomínka vyplave… i když se to asi nikdy nedozvíme.

Fanděte nám, ať se nám podaří alespoň to málo co můžeme udělat zrealizovat a jít tak příkladem ve vzájemnosti a pomáhání celé komunitě našich zejména dětských jezdců…

Bc. Adéla Barvínek, majitelka Carrick Stables

 

Hra mysli: 10 věcí, které mentálně silný jezdec nedělá

cropped-IMG_8603.jpg

Existuje několik klíčových charakteristik mentálně silných jezdců, které mají společné: věci, které DĚLAJÍ, a také věci, které NEDĚLAJÍ – oboje s cílem udržet pod kontrolou vlastní hru mysli.

Tady je 10 věcí, které tito jezdci nedělají – a také pár slov k nim, abyste neváhali je následovat:

1. necítí nutkání vyhrát

Úspěšný jezdec necítí potřebu vyhrát – tedy ne, že by nechtěl. Jen necítí, že MUSÍ vyhrát. Je to tak, že CHCE – a také ví, že MŮŽE! Velmi dobře rozumí rozdílu mezi těmito dvěma způsoby chápání situace. Velmi dobře také chápe důležitost odstupu od výsledku soutěže v jejím průběhu proto, aby mohl zůstat plně koncentrovaný na výkon. Osobní odstup od výsledku je důležitý také pro udržení sebedůvěry a jistoty v jeho průběhu.

2. nebojí se tlaku

Mentálně silný jezdec se neděsí tlaku. Ví, že naopak pod tlakem exceluje a zdravou míru presu potřebuje k tomu, aby zůstal soustředěný a přítomný v daném okamžiku.

3. nepochybuje o svých plánech

Jakmile si jednou mentálně silný jezdec projde parkur a rozhodne se, kde bude mít jaký nájezd a kolik kde udělá cvalových skoků, už nepochybuje o tom, jestli bude plán fungovat anebo ne. Ví, že plán, který si udělal, je v daném okamžiku nejlepší možná varianta pro něj i jeho koně, a stoprocentně plán dodrží – variuje pouze v detailech.

4. nenechá se rozrušit a nikdy není roztěkaný

Mentálně silný jezdec udělá úplně všechno nezbytné k tomu, aby se dostal ve své mysli plně soustředěně do přítomného okamžiku nejpozději ve chvíli, kdy sedne na koně. Ujistí se, že před svojí jízdou bude mít místo kam zajde a v tichosti se připraví a zkoncentruje. Pak teprve nasedne a už neopustí svojí ,,zonu“.

5. neztrácí víru

Úspěšný jezdec ví, že jezdectví není závod na 100 metrů, spíše je to maraton, kde úspěch si žádá čas. Věří v sebe a věří ve svou vlastní unikátní cestu za úspěchem.

6. neshazuje ostatní

Mentálně vybalancovaný jezdec nepotřebuje shazovat ostatní aby se sám cítil lépe. Místo toho dodává ostatním – a obzvláště slabším – odvahy, podporuje je v učení z vlastních chyb a oslavuje s nimi vítězství.

7. nefrustruje ho, když jdou věci svým vlastním směrem či tempem

Mentálně silný jezdec ví, že tím, že se bude trápit a zaobírat věcmi, které už nejdou změnit jen a jen ztrácí energii. Místo toho se učí z vlastních nezdarů a tvrdě na sobě pracuje, aby šly věci příště lépe.

8. nebojí se budoucnosti

Dobrý jezdec se nefixuje na cílovou stanici. Ví, kam směřuje a kam chce dojít, a věří tomu, že se tam dostane. Musí vytyčit spoustu malých cílů a udělat také jasný plán, aby zůstal soustředěný na to, co může změnit v právě přítomném okamžiku.

9. neposlouchá kritiky

Mentálně odolný jezdec se naučil neposlouchat kritiky a lidi okolo sebe, kteří si myslí, že všechno dělají lépe. Protože i ti jezdci okolo mají  stejně jako on svůj vlastní jasný a osobitý plán, ustanovili si své vlastní individuální postupy, na které se soustředí. Jejich mentální náhled na věc je ale striktně osobní záležitost a nelze jej srovnávat s vlastním, protože každý jezdec je unikát s jinými vlohy, jinou historií a cestou, jiným pohledem na svět.  Dobrý jezdec si utvoří okolo sebe silný tým lidí, kteří mu ze srdce přejí jen to nejlepší.

10. nezapomíná na čem nejvíc záleží

Úspěšný jezdec nenechá úspěch, aby ho oddělil od toho, na čem nejvíc záleží – co bylo začátkem, co je pojítkem procházejícím skrz celý jezdecký život každého jezdce, a co se nesmí nikdy ztratit – a tím je kontakt a propojení s koněm. Dobrý jezdec investuje vše co může do svého koně, protože ví, že to je totiž ta nejlepší možnost, jak zvýšit své šance na další a další úspěchy…

Inspirováno textem z nfstyle.com

Proč platím za ježdění mých dětí? Raději koně teď, než terapii později!

Chaman Barvínek

Následující text je překlad slov rodičů jednoho malého jezdce. Překládala jej pro nás jedna z našich dospělých jezdkyň, a sama obsah hodnotila slovy: ,,koně bylo to nejlepší, co se mi mohlo v dětství stát!“

Jeden z mých přátel mi položil otázku: „Proč dáváš tolik peněz za to, aby tvoje děti jezdily na koni?“ No, musím se přiznat… Neplatím za to, aby mé děti jezdily na koni. Koně mě osobně moc nezajímají.

Za co tedy platím, když ne za to že děti jezdí?

  • Platím za ty momenty, kdy moje děti jsou natolik unavené, že chtějí skončit s ježděním, ale nevzdají to.
  • Platím za ty dny, kdy moje děti přijdou domů a jsou moc unavené na to, aby šly do stáje, ale stejně nakonec jdou.
  • Platím za to, že se moje děti učí disciplíně.
  • Platím za to, že se mé děti učí starat samy o sebe a své tělo.
  • Platím za to, že se naučí pracovat společně s ostatními a jsou dobrými týmovými hráči.
  • Platím za to, že se moje děti naučí vyrovnat se se zklamáním, když zrovna neuspějí tak jak doufaly, ale nadále na sobě stále pilně pracují.
  • Platím za to, že se moje děti naučí stanovit si vlastní cíle a dosáhnout jich.
  • Platím za to, že se moje děti naučí chápat to, že stát se šampionem trvá hodiny, hodiny a hodiny práce a tréninku, a že úspěch nepřijde z ničeho nic za jednu noc.
  • Platím za příležitosti, které moje děti dostanou, za přátelství, která potrvají celý život.
  • Platím proto, aby mé děti mohly být na jízdárně, radši než před obrazovkou…

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál… Zjednodušeně, neplatím za ježdění na koni, ale za možnosti, které ježdění na koni mým dětem přináší; za vlastnosti, které získají a které jim budou dobře sloužit po celý život; za to, že v budoucnu budou respektovat a obohacovat život druhých.

Z toho, co jsem měl zatím možnost vidět si myslím, že je to skvělá investice! Koně jsou jednoduše požehnáním.

Skvělá sezona za námi!

15056513_908383419262647_2906963735718333029_n

Sezona 2016 v číslech

V úterý 8.11. jsme se sešli jako tým v oblíbeném prověřeném baru Klokan na Praze 2 (díky!), abychom uzavřeli fantastickou sezonu, kterou má naše stáj za sebou. Uspořádali jsme v roce 2016 7 soustředění s Natálkou Roučkovou, 5 domácích hobby závodů, 2 krát jsme se zúčastnili ZZVJ a vzešlo z toho 9 nových licentovaných jezdců, stav koní jsme zvýšili na 19 a jejich výkonnost potvrdili 7 starty na výšce 135 cm. Dokončili jsme bezpočet parkurů s 0 trestnými body a několikrát jsme se umístili jako 1. A to všechno proto, že

jsme TÝM a máme VIZI.

A kdo ten tým tvoří?

Za extra dobrou práci děkujeme našim báječným instruktorkám, které se luxusně starají jak o klienty, tak o zázemí doma, a ještě si najdou čas pomoci na výjezdech. Za podporu dále děkujeme všem, kteří nám fandí, od našich klientů a jezdců, přes rodiče juniorů, až po velkou spoustu top českých jezdců, majitelů a trenérů, kteří dlouhodobě sledují naši práci a věří nám. I v další sezoně se budeme snažit

DO OUR BEST!

ROZHOVOR před soustředěním s Natálkou Roučkovou: chybu hledej nejprve v sobě, ne v koni

Natálka opět mistryní ČR

Ahoj Natálko, chystáme v dubnu druhé letošní skokové soustředění pod Tvým vedením. První proběhlo začátkem února, většinu zimy ale měli koně volnější režim a odpočívali. Jak trénují přes zimu tvoji sportovní koně?

Natálka opět mistryní ČRZkušenějším a starším koním dopřávám měsíc nebo i dva úplného volna, kdy je nezatěžuji vůbec skákáním ani příliš drezurou, jen se lehce pohybují na jízdárně a v terénu. Po zimě je začnu opět více přiježďovat, rozhýbávat přes kavalety, trochu gymnastiky, a když začnu cítit, že jsou opět v kondici a při síle, skočím doma párkrát celý parkur a můžou vyrazit na závody. Prakticky už mají tito koně výcvik za sebou a ,,všechno umí“ – naopak mladí koně se přes zimu musí posunout na úroveň o rok starších, aby výkonnostně adekvátně rostli. Mají také pár týdnů volno, ale po nich se musí trénovat více jak v gymnastice, tak v drezuře, v různých distancích – nemají to v sobě ještě tak zakořeněné. Každý kůň ale potřebuje trochu individuální plán podle toho, co je za typ, co mu na závodech tolik nejde atd.

Důležitá věc, kterou bych podtrhla – práce by měla být proměnlivá a zábavná, její způsob musí svým charakterem udržet pozornost a chuť koně.

Dobré je střídat proto, když to jde, terén s drezurou, dynamičtější práci se silovější, a také reagovat na změny- to jestli je kůň unavený, bolavý, nebo naopak příliš energický – a flexibilně tomu upravovat práci…

Hodně zmiňuješ terén – mnozí jezdci dnes ale do něj nemají chuť a donekonečna by pilovali detaily na jízdárně. Proč je vlastně dobré jezdit na vyjížďky?

Naše dvojice Láďa a JanaPro koně je venku v terénu samozřejmě daleko přirozenější prostředí – nemá pocit, že pracuje, takže většinu koní to baví. Velký bonus je, že se kůň neustále někam nezatáčí a tak klouby a kosti nemají takovou zátěž jako na jízdárně. Šlachy i vazy se pravidelným pohybem v přírodě stanou pružnější z důvodu nerovnosti terénu. (Samozřejmě to neplatí pro povrch s velkými dírami, příliš klouzavý nebo hluboký podklad atd. Jezdec by měl vždy přemýšlet, jaká forma práce je ten daný den dle počasí a stavu povrchu nejlepší variantou pro jeho koně tak, aby neriskoval jeho zranění.) V terénu má jezdec čas soustředit se na svoje zlepšení. Neplní v určitý čas určitý pokyn, a tak vzniká možnost koncentrovat se na vylepšení svého sedu, zaměřit se na odbourání zlozvyků, důsledně se kontrolovat v tom, co mi zrovna právě na jízdárně nejde (kdo zná v tréninku pocit ,,tolik věcí najednou nemůžu v životě stihnout“ si může hodně pomoci tím, že jde jezdit například s jasným cílem celou vyjížďku si pohlídám patu extra prošlápnutou, nebo budu se soustředit na držení otěží atd.).

Pokud neovládáte svého koně v terénu ve volném prostoru, pravděpodobně to bude drhnout i na závodech…

Poznámka nakonec – určitě ale než vyrazíme do terénu, musíme vědět, že koně na jízdárně umíme dobře ovládat a ten poslouchá – jinak by to bylo příliš nebezpečné!)

Vnímáš do detailu už několikátou generaci jezdců – mezi jedněmi jsi vyrostla, další generace trénuješ. Vidíš mezi nimi nějaký rozdíl?

Devítiletý valach Mr. LandoU dnešních dětí mi chybí touha vědět víc. Často místo toho, abych mohla rovnou začít trénovat jezdce a koně, strávím první část hodiny úpravou uždění, třmenů, kamaší, sedla, takových základních věcí! Přitom ve všech učebnicích je vše dokonale popsané a nakreslené. Pamatuji si, že jsme jako děti měli doslova bible – např. Paalmanovo Skokové ježdění (pozn. k dispozici k zapůjčení ve stáji), Jízdu na koni od Majora Dobeše a další jsme vyhledávali, kde to jen šlo. Skládali jsme uzdečky na čas, vařili lněné semínko a obřadně sestrojovali krmné dávky koním na míru, čistili a čistili, zaplétali hřívy a ocasy z pouhé touhy získat cvik a umět to dobře. A zároveň byla čest odjezdit jakéhokoliv koně i nesportovního, aby nám přibývaly zkušenosti.

Vždy jsem věřila a myslím, že i celá má generace, že koně mi vše můžou vrátit na závodech, jen když se o ně opravdu vždy pořádně postarám – a pokud se něco i tak nepovede, budu vždy hledat chybu nejprve v sobě.

Děkujeme za další inspirativní rozhovor, přejeme hodně štěstí na závodech a moc se těšíme na další soustředění u nás! Zároveň na něj zveme jezdce s vlastními koňmi i bez, stejně jako diváky. Soustředění se bude konat 9. a 10.4.2016 na adrese stáje Kunratická 305, Rozkoš u Průhonic. Pro více informací nás kontaktujte.

Čtyři roční období v sedle jednoho koně

4

…a za jeho život se ta společná čtyři roční období v sedle mohou znásobit patnáctkrát, nebo i vícekrát. O tom proč tomu tak častokrát není a co by si neměl jezdec nikdy přestat uvědomovat, přemýšlejte s námi níže.

11942363_878092135593249_1561938490_o

V životě koně se toho totiž zpravidla mění málo. Ráno se nasnídá, dojde se provětrat do výběhu, párkrát tam zpraží souseda, porozhlídne se po okolí, kdyby náhodou někde chtěla vyletět z křoví divoká šelma, anebo aspoň bažant, a bylo třeba poskočit stranou. Každá záminka protáhnout si kosti dobrá. Doma se pak opět v klidu nažere, žádný spěch, a šestkrát v týdnu do svého nabitého kalendáře zařadí hoďku pod sedlem. Kůň je totiž ve své podstatě domácí pohodář. Za to člověk prožívá pravý opak, už od samého rána. Stres, spěch, práce nebo i škola, schůzky, povinnosti.

…okolí na nás tlačí, abychom byli orientovaní na výkon. Stihli vše včas, věnovali patřičnou pozornost sto věcem, obstáli spoustě denodenních výzev. Nejde se divit, že pohodář kůň a nestíhající jezdec často mluví jiným jazykem.

A kde vázne vzájemné ladění na frekvenci toho druhého, vzniká problém. Kůň si to ale osobně nebere, má na relax dvacet tři hodin do dalšího setkání…u vystresovaného člověka však spor s koněm naopak může být ta pověstná poslední kapka.

Ano, máme je pro to, aby nám dělali radost, aby běhali, skákali, hopsali podle toho, jak si pískáme. Ale…

…ruku na srdce – kolik z nás pojede na olympiádu? Na mistrovství Evropy? Anebo jen na mistrovství republiky? Kolik z nás potřebuje denně perfektně šlapající nabušený stroj pod stoprocentní kontrolou, do poslední nuance vyladěný nástroj pro sport? Užívejme si jejich odlišnosti a obrovskou individualitu! Prožívejme si i to, když to chvílemi zadrhává – protože právě tohle jsou chvíle, které nás učí rozpoznat to dobré a radovat se z každé maličkosti. Doslova. Užívejme si volný pohyb, když nás unášejí po louce – ať už včera vyhráli anebo byli vyloučení. Je to jedno. Sport je totiž sport, svou roli na výsledku hraje i třeba právě to, že není v pohodě jezdec. Anebo tlak, počasí, výstroj, nálada. Dobrý výsledek je tak nahodilý, že ho můžeme pouze zkoušet podpořit uměním vypnout vše blokující čistou mysl, kvalitním zázemím pro koně a odborným výcvikem dvojice. Když to sedne, je to pak jízda! A když ne, stejně jsme si to užili – byli jsme spolu.

Koně nás svou stálostí učí překonávat těžkosti. Jsou tady, pořád, jen pro nás.

Čekají kdy přijdeme a jsou rádi za pozornost. To včera už nám odpustili a dnes doufají že stres necháme nejdál ve vchodu do jízdárny. A tak se jim odměňme. Odměňme se jim tím, že si jich budeme vážit. Že se pokusíme o stejnou stálost. Že to s nimi hned nevzdáme. Jednou jsme si je vybrali, vzali na sebe odpovědnost, a jestli teď místo zetka chodí zetemko, není vůbec důležité.

4

Důležité je v dobrém i ve zlém držet s parťákem. Protože nikdy není to zlé, aby to pak zase nebylo dobré. A to jinak v životě zjistit nejde.

Za ilustrační fotografii našeho Boba v úvodu děkujeme Verunce, vlevo náš Gumi v sedle s Barčou.

21 otázek na trojnásobnou mistryni ČR

Soustředění

Ve dnech 10.-12.8.2015 u nás proběhlo další soustředění s úspěšnou jezdkyní a trenérkou Natálkou Roučkovou. Denně potrénovala s maximální péčí přes 15 dvojic na různé úrovni včetně skokových začátečníků, kteří tak dostali úžasnou příležitost zkusit si profesionální trénink. Pro všechny byla Natálka opět velkým povzbuzením a motivací do další práce! A na závěr se jezdci ptali na to, co je zajímá – a vás jistě také. Takže do toho:

 

Soustředění

O KONÍCH A JEŽDĚNÍ

  1. Barča: Která disciplína či styl ježdění je pro koně nejšetrnější z hlediska dlouhodobého zdraví? Naty: Myslim, ze na hobby urovni,je jedno jakou disciplinu zvolime- vrcholovy trening koni je asi nejnarocnejsi pro kone v military.
  2. Terka: Jak budovat cit pro nalezení dobrého místa odrazu? Naty: Znova a znova skakat a skakat a skakat,naucit se znat na kolik metru meri jednotlive distance,jak dlouhy cvalovy skok ma zhruba muj kun, v jakem tempu ho potrebuji jet a to porad do zblbnuti cvicit..
  3. Kačka: Jak přimět koukaveho koně skočit vše napoprvé? Naty: Mel by i pri drezure tu a tam skocit koukavy skok, treba ob den, abymu to pripadalo normalni a samozrejme spravne reagovat na holen.
  4. Kačka: Jak vyrobit stav, kdy jde kůň krz otěž na holen dopředu? Naty: Mit trpelive nastavenou ruku a vydrzet v pokracovani dopredu nez kun povoli.
  5. Kačka: Existuje nějaká cesta jak poznat ideální tempo na parkur? Naty: Zkusit se rozcvalat co nejrychleji,pak hodne zpomalit,cele jeste jednou zopakovat a pak najit zlaty stred.
  6. Kačka: Naty: Jak podruhé najet zastaveny koukavy skok tak, aby se to napodruhé povedlo? Pevne sedet, dat koni jistotu,dobre tempo.
  7. Terka: Jak se chovat v parkuru před vlastním startem, než rozhodčí zazvoní? Naty: Zopakovat si s konem funguje-li brzda a plyn,reaguje-li na holen, pochvalit,odstartovat-kazdy kun nebo dvojice ale potrebuje svuj obrad na miru pred startem.
  8. Kačka: Jak u lineho koně vybudovat rychlou a snadnou reakci na holen? Naty: Velmi peclive rozlisovat kdy kun holen opravdu nutne potrebuje a kdy ne,aby se nestal dokola okopavanym nestastnikem-kone upozornit, kdyz na lehkou pobidku holene spravne nezareaguje, At uz tusirkou nebo ostrejsimi spornami, ale nasledne hned zopakovat cvik se stejne lehkou pobidkou a chvili dat cas koni,aby pochopil ,ze na to ma zareagovat..
  9. Verča: Co udělat když se velký kůň zakousne do udidla nebo opře do ruky drobnemu jezdci? Naty: Delat co nejvice prechodu co nejrychleji za sebou a vydrzet trpelive projezdovat, mozna prostridat udidla na nejakou dobu. Soustředění

O JEZDCÍCH

  1. Vali: Jak bojovat se strachem po těžším pádu? Naty: Hned nalezt, rozebrat proc a co se stalo,krucek po krucku se vracet k problemu a snazit se ho prekonat.
  2. Terezka: Co mám udělat pro to, abych nad skokem správně seděla? Naty: Myslet na proslaplou patu a primackle koleno,telem se zvednout jen co si rekne skok a kun..
  3. Terry: Jak jít co nejlépe s pohybem koně nad skokem? Naty: Jednoduse se s konem pres skok uvolnene bez stresu zhoupnout a on uz si vas vytahne jak bude potrebovat.
  4. Juli: K čemu je tolik důležitá proslapnuta pata? Jak ji dosáhnout? Naty: Kvuli rovnovaze, aby se kun neotravoval zvedlou patou, aby se mohly nosit sporny a jezdec je pouzil opravdu jen kdyz je potreba.
  5. Terry: Jak se ze sedla pozná měkká ruka? Naty: Clovek by mel byt na koni uvolneny – nejlepsi je se asi natocit na video a pak srovnat s profi jezdci.
  6. Eliška: Jak trénovat pevné držení kolena v sedle? Naty: To je potreba hlavne na prechody do nizsiho tempa nebo pri drzeni nad skokem,jinak muze byt koleno volne. Nejlepsi je asi kazde jezdenise soustredit na jednu zasadni vec,kterou chci ten den vylepsit.
  7. Juli: Co mám udělat pro to, aby mi stále neujizdela holen dozadu? Zatím mi trošku pomohly delší třmeny. Naty: Hodne trenovat stani ve trmenech-to je dobre pro holene at uz ujizdeji dopredu nebo dozadu-nauci to optimslnimu balancu a pak samozrejme oblibene jezdeni bez trmenu s nohou co nejvice uvolnene spustenou dolu.
  8. Terry: Jak se na sirkovem skoku nevracet příliš brzy do sedla? Naty: Snazit se mit dobre oprene holene,aby zbytek tela mel dostatecnou oporu. Soustředění

O NATÁLCE

  1. Barča:Jaký je Tvůj největší jezdecký cíl? Naty: Zajet si pohar narodu a samozrejme mit na to kone..
  2. Vali: Měla jsi někdy chuť s jezdenim skončit? Jak jsi se s tím poprala? Naty: Kdyz mi umrel nejlepsi kun, ale pece o rychle prichoziho jineho kone,bylo to nejlepsi jak to prekonat..
  3. Eliška: Z jakého úspěchu jsi se nejvíce radovala? Naty: Asi kdyz sem potreti vyhrala mistrovsky titul v zenach s Cohibou,a z kazde dobre zajete grand prix uz jen pro to, ze mam kone,ktery ty vysky muze skakat a ze si to vubec muzem skocit.
  4. Natálka: Co pro Tebe bylo impulsem věnovat se ježdění na profi úrovni? Jak se z hobby stalo profi? Naty: Pro me je to porad hobby..:-)

Děkujeme moc a těšíme se na další tréninky! Ty jsou v plánu na 28.9., 28.10.-1.11., 17.11. Termíny jsou předběžné, říjnové a listopadové tréninky proběhnou již pravděpodobně v hale v souladu s aktuálním počasím.

ROZHOVOR: Natálka Roučková o naší stáji ,,jsem překvapená kvalitou vašich koní“

Soustředění s Natálkou Roučkovou

 

Natálka MČR 09Natálka Roučková, několikanásobná mistryně republiky v parkurovém skákání, úspěšná účastnice mnoha mezinárodních sportovních mítinků a životní partnerka české skokové jedničky Aleše Opatrného si na nás ve dnech 14.-16.7.2015 udělala čas a trénovala v těchto dnech přes deset dvojic našich koní a klientů v areálu v Rozkoši u Průhonic. Poprosili jsme ji následně o rozhovor.

Ahoj Natálko, předně moc děkujeme za soustředění s Tebou – užili jsme si to! Jsi zvyklá na nejluxusnější tréninkové zázemí – byl to pro Tebe u nás s pískovou jízdárnou 25×55 m návrat do minulosti? Co je pro Tebe pro hobby až S úroveň dostatečné?

Poslední roky jsem zvyklá na opravdu dokonalá zázemí, to je veliký luxus a bonus, ale vaše jízdárna zas takový návrat do minulosti to nebyl-dokonce jsem byla zvyklá trénovat koně i na menší pískové jízdárně a to skákali na závodech T parkury a určitě jim to nevadilo… Koně můžeme trénovat i na louce, ale jak u písku, tak i u trávy musíme sledovat a kontrolovat přílišnou tvrdost/měkkost, zkrátka o povrch se starat-přizpůsobovat tomu tréning,když počasí není na naší straně. Důležité je pro mě, že když někdo chce být lepší, hledá chyby v sobě a nevymlouvá se na okolnosti-pak to může mít posun dopředu.

Soustředění s Natálkou Roučkovou

Jak hodnotíš naše koně coby profesory na výuku a závody? Viděla jsi deset našich koní – tedy téměř všechny.

Byla jsem překvapena kvalitou koní – všichni byli zchopni bez problémů překonávat všechna cvičení a parkury, účastní se pravidelně závodů a přitom jsou v podstatě provozní koně,které si děti,slečny,studenti půjčují-kéž by mělo více lidí šanci mít do začátku takovéto profesory. Minimálně tři koně bych si z toho i já ráda půjčila do vyšších soutěží:-)

Jak byli připraveni jezdci? Co zlepšit v jejich základní průpravě?

Jezdci poslouchali,reagovali a snažili se, byla jsem spokojená. U některých chyběla zpočátku jakási horlivost,ale myslím,že jsme ji po třech dnech našli a že pochopili,že člověk musí nabudit nejen koně k výkonům..

NatálkaPoslední otázka: jak vidíš náš koncept, který stojí na poskytnutí kvalitních sportovních koní veřejnosti? Ne každý si může nebo chce pořídit svého koně – i takoví jezdci však mívají ambice. Co bys jim poradila?

Já myslím, že pro tebe jako majitele je samozřejmě risk dát všanc takové koně, riskovat jejich zranění či to, že se občas budou muset poopravit, ale pro ty studenty jsou takováto zvířata na učení k nezaplacení. Dříve býval ve stájích koncept oddílů, kde děti pomáhaly a za to jim byly půjčovány koně – za odměnu,když se o stáje i zvířata dobře postaraly. Dnes má většina dětí vlastní koně, nejsou nuceni pomáhat ve stájích. Ale všechny kvalitní jezdce co znám – ať už pro to, že se jimi stali měli skvělé podmínky či vůbec žádné – vždy když můžou pomáhají ve stáji, mají starost o koně a další členy stáje a především neštítí se jakékoliv práce, která je potřeba. Jo a ještě jedna rada – BÝT POZITIVNÍ A PŘENÁŠET TO NA KONĚ!

Díky moc:-) Těšíme se na další soustředění s Tebou v termínu 10.-12.8.2015

 

V případě zájmu o soustředění či trénink u nás s vlastním anebo naším koněm (od hobby úrovně do 145 cm v tréninku) nás neváhejte kontaktovat na stajhendrichova@gmail.com anebo čísle 722960400, nezávazná návštěva možná i bez předchozí domluvy ve všední dny 8:00 – 20:00, víkend po domluvě. Přidejte se k nám, splňte si sen a přibližte se sportu!

Bohatá fotogalerie z celého soustředění je tradičně na jezdecky-skokovy-klub.rajce.idnes.cz 

Co dokáže důvěra aneb proč je důležité brát ježdění vážně

Quatro a Adel v L
Rutina kvalitního tréninku dává jezdci důvěru v koně, 
důvěra v koně dává jezdci jistotu a sebedůvěru,
sebedůvěra jezdce plodí u koně důvěru v jezdce.
Ve skokové přípravě jezdecké dvojice hraje velkou roli rutina a z ní vycházející znalost reakcí koně – jak těch fyzických, tak těch mentálních, včetně průsečíků, kde se tyto dvě roviny setkávají a vzájemně ovlivňují… Rutina tvoří ale také základ vzniku další velmi významné veličiny ve sportovním partnerství s koněm – důvěry. Ta je základním a přirozeným postojem a emocí, bez které partnerství nemůže existovat. Vztahuje se k budoucnosti – je to očekávání, spolehnutí se – a musí být proto vybudovaná na zkušenostech. Rutina v tréninku tedy buduje v jezdci důvěru v koně a ujišťuje ho v dobré schopnosti předvídat reakce svého partnera. Jako každá důvěra je ale i ta mezi koněm a jezdcem křehká, a proto by měl trenér citlivým přístupem a soustředěným, precizním odhadem situace eliminovat stavy, kdy se rutina v tréninku výrazně a dramaticky narušuje a důvěra hroutí. Právě to je totiž základní funkcí trenéra, který stojí vprostřed kolbiště a za každého ročního období, počasí a osobního rozpoložení vlévá jezdcům do žil optimismus, chuť do práce, a ukazuje cestu i ve chvílích, kdy se jezdci cesta ztrácí. A především trenér nedopustí zbytečné karamboly a chyby, které staví jezdeckou dvojici zas a znovu na začátek.
Naopak důvěra koně v jezdce, ta kterou kůň vrací zpátky, vychází z jistoty jezdce. Ten nejistý bez důvěry ve svého koně, vybudované dobrým tréninkem, není schopen utvrdit váhavého koně v ničem, ať už jde o překonání koukavého skoku na závodech anebo projetí okolo igelitu. Takže ještě jednou:
Rutina kvalitního tréninku dává jezdci důvěru v koně, 
důvěra v koně dává jezdci jistotu a sebedůvěru,
sebedůvěra jezdce plodí u koně důvěru v jezdce.
Tato neměnná posloupnost je důvodem, proč investovat do jezdeckého sportu, nešetřit na sobě a pustit se do přípravy naplno. Jen s koněm, kterého jezdí jezdec stabilně, si dokáže srovnat a vybudovat vztah, který se díky korekcím a nasměrování trenérem vyvine sportovně tam, kam sahají fyzické schopnosti obou atletů – ať už je cílovou stanicí parkur L, anebo má dvojice ambice na mezinárodní starty v těžkých soutěžích.
Proto se nadechněte, roztáhněte křídla, vyberte si uvážlivě svého prvního koně, dobře zvolte trenéra, k oběma si vybudujte důvěru a zvítězíte nad svými domnělými limity a překonáte svoje představy. 
A pro ty, kteří tuto možnost momentálně nemají anebo ji teprve zvažují, jsou tu naši perfektní učitelé – koně, kteří své jezdce zásobí zkušenostmi, pozitivním vztahem k ježdění, a pomáhají budování citu pro to, co je správné. Později s vlastním koněm tyto zkušenosti využijete k nalezení vzájemného souladu… Pracujte tedy na sobě a mějte cíl – naši koně jsou tu pro to, aby vás na cestě za ním provázeli. A hlavně, ať je to cesta kterákoliv, užívejte si ji!