Nezařazené

Vezměte babičku a dědečka ke koním!

27336876_788391398030395_5982937041556418115_n

Vezměte babičku a dědečka ke koním!

 

V únorovém časopise Jezdectví nám vyšel krásný článek nejen o našich aktivitách se seniory! Na otázky Zdeny Motyginové odpovídá za Carrick Stables Adéla Barvínek.27336876_788391398030395_5982937041556418115_n 27337335_788391414697060_4634611409721126919_n

Jak jste se dostala ke koním? Kde jste jezdila, s kým trénovala?

Mám to v sobě zakořeněné odjakživa, z rodiny nikdo nejezdí ani nemá zásadnější vztah ke zvířatům. Sotva jsem se v šesti letech naučila psát, psala jsem si tajné deníčky o budoucnosti parkurové hvězdy, o zážitcích s koňmi a vlastní stáji. Nevím kde se to bere – ale pozoruji to i u dětí, které trénuji ve své stáji Carrick Stables u Jesenice u Prahy. Některé se s tím jednoduše narodí.

Začínala jsem v klasickém oddíle, prožila spoustu karambolů, pokusů a omylů. V dospělosti jsem se spojila s koňmi i vzděláním (Chov koní na ČZU) a zaměstnáním – z nichž nejzajímavější byla práce pro amerického jezdce, který toho času žil v Čechách a účastnil se velkých závodů – zákulisí Světového poháru a podobných podniků pro mne bylo jako magnet. Sbírala jsem zkušenosti, ale ikona vlastního trenéra mi na cestě za snem o vlastních úspěších stále chyběla. Ve čtyřiadvaceti jsem potkala svého skvělého manžela, dřívějšího fotbalistu Slavie, který ze svého sportovního úhlu pohledu řekl prostě ,,jedeme za nejlepšími“ – a tak jsem se ocitla v Hořovicích u Opatrných. Několik zim jsem tam pak protrénovala s Natálkou Roučkovou, se kterou jsme prorostly profesně, ale hlavně i osobně. Když pak žili s Alešem v Horse Academy v Radimovicích, byla jsem na zimu tam. Tam jsem se potkala i se super koučem Dejvem Fialkou, tehdy trenérem Kolowrat teamu, který mne aktuálně trénuje – mou první zimu, kterou díky nové vlastní hale trávím doma v Carrick Stables v Osnici u Jesenice u Prahy.

Který kůň pro Vás nejvíce znamenal a proč?

V tuhle chvíli máme 17 vlastních koní a každý z nich pro mne hodně znamená, stejně jako ustájení koně a ti, které mám svěřené v tréninku. Je ale pravda, že mám takový trojlístek koní, se kterými jsem začala předloni chodit parkury stupně ST, a to jsou prostě ,,moji kluci“. Je to Chaman – toho jezdím majitelům od jeho pěti let a v devíti šel se mnou první 140 cm vysoké parkury – to je krásný pocit… Dál je to nejúžasnější už šestnáctiletý Aron, známý dříve jako kůň Ondry Zváry s velmi dobrými výsledky v nejvyšších soutěžích, s tím nám přebývaly vloni jen 4tr.b. v kvalifikaci na MČR v kategorii žen. Podařilo se nám ale alespoň 4.místo v seniorech na oblastním mistrovství… A třetí zmíněný je Carrick a Rede, holštýnský plemeník, kterého jsem měla tu výsadu 15 měsíců vlastnit, než ani při třetí operaci nevyhrál nad kolikou… Po jeho smrti jsme přidali jeho jméno do názvu stáje a ten je opravdu nezapomenutelný. Hlavně jeho ,,hengstlich“ svíce v rohu kolbiště:-), skok bez limitu a schopnost být zcela nad věcí… Mám i velice dobré mladé koně, doufám že o nich bude časem slyšet, na ty se moc těším.

Kdy vznikla Vaše nynější stáj? Kolik máte koní a jaké je vybavení? Čím se v ní zabýváte, jaký je denní/týdenní program?

Když jsem před šesti lety potkala svého manžela, viděl ve mne hořet mou vášeň a podpořil mne – založili jsme vlastní stáj ve v tu chvíli vybydleném objektu u Prahy bez boxů, jízdárny, ale i třeba sprchy v bytě. Bylo to náročné, ale prokousali jsme se tím, zařídili se, udělali chyby a poučili se z nich – a vybrousili styl. Už zavedenou fungující firmu Carrick Stables jsme před rokem rozšířili v nových prostorech areálu Nako v Osnici u Jesenice u Prahy. Aktuálně máme ve stáji 25 koní, pro ně hektar a půl výběhů, kolbiště 25×55 m a novou plachtovou halu. Průměrně 15 skokově zaměřených koní a poníků mám pro tréninky klientů bez vlastního koně.

Koncept mých tréninků je komplexní – projdete u nás celým procesem základního jezdeckého vzdělání od lekcí na lonži a budování balancu, přes tréninky vodění koně v prostoru, gymnastiku a základy skákání ale i třeba jízdy v terénu, dál postupujete přes pronájem koně, to je hodně oblíbená fáze zvlášť u slečen školního věku, ve které většinou splníme ZZVJ a začneme závodit, až po koupi a ustájení vlastního koně a další výkonnostní růst. A při tom všem děláme jezdcům full servis v pravém slova smyslu. Nedávno jsem se přistihla, jak automaticky házím do pračky neuklizené rukavice klientky, které už po té pračce vyloženě volaly. Jsme skoro rodina.:-)

Harmonogram práce je daný tak, že dopoledne jezdím pět koní, se kterými startuji na závodech, a od tří do sedmi nebo osmi večer je blok skupinových tréninků, kde trénuji s oporou skvělé instruktorky Terikouče. Víkendy patří lonžím a individuálním tréninkům začátečníků s instruktorkami, a jezdci s pronájmy užívají po protrénovaném týdnu zaslouženě vyjížděk. Jednou měsíčně k nám na soustředění jezdí Natálka Roučková, aby zrevidovala moji práci, motivovala nás všechny svou přítomností a posunula zase o kousíček dál. Pravidelná soustředění s ní pořádáme už čtvrtým rokem. Šestým rokem pořádáme letní příměstské tábory, ty jsou velmi oblíbené a probíhají celé léto každý všední den. V sezoně jezdíme každý víkend po závodech, od hobby po starty v zahraničí. No, jsme temperamentní tým:-)

A kdy vás napadla myšlenka se seniory?

Můj životní pocit je vděčnost. Jsem vděčná za možnosti, které mám, jsem vděčná za šanci dělat to, co mne naplňuje, jakkoliv je to někdy těžké. Umožňuje mi to společnost, ve které žijeme, a fér je dobro vracet. Hledala jsem svůj způsob dobrovolnictví, způsob jak poděkovat, a stále měla na paměti, že společnost je jen tak silná, jak dobře se stará o svůj nejslabší článek… Pak jsem poznala Táňu Kuchařovou (snad Ondra odpustí, že nevím přesně jak je to s tím příjmením po svatbě:-) ), jednou jsme si u ní doma daly pár skleniček vína, pobrečely si vzájemně kvůli těm, kdo už s námi nejsou… A zrodil se nápad terapie poníkem:-) Dál už to byla jen otázka kontaktů a mého nasazení, a ohlasy jsou nyní úžasné až dojemné…

S kým v tomto směru spolupracujete? Kolik koní máte pro seniory vyhrazeno a kterého si oblíbili a proč?

Máme několik zařízení pro seniory, která nás zvou k sobě anebo přijíždějí k nám, což se dá skvěle spojit i s prohlídkou stájí a bývá to veliká zábava. Ta sorta seniorů, které chřadne pouze tělo, ale mysl jede stále na plné obrátky a to s nadhledem člověka, který už je za kapitolou všedních starostí a her produktivního věku – ta je mimo jiné neuvěřitelně otevřená a vtipná:-) Naopak když vyjíždíme my, je to většinou za těmi, kteří jsou na tom hůře, nechodí nebo ani nesedí, nemluví nebo se vyjadřují jen ve slabikách apod. To je zase úplně jiná dimenze, a vyžaduje intuitivnější přístup.

Beru k seniorům poníky, jednak proto, že z nich nejde takový respekt, jednak proto, že babičky a dědečkové jsou shrbení, menší, na vozíčku – tak aby dobře dosáhli na koníka a mohli se pomazlit, přitulit. Nejoblíbenější je Trejsy, necelý metr vysoká bílá ponička našeho tříletého syna Ondráška, která je enormně klidná a přátelská. Miluje pozornost, miluje lidi, dává pozor kde má kterou nohu, nikam se nehrne, pamlsky bere něžně a hodiny se nechá česat. Jde ji krásně nastavovat u vozíčku anebo naopak o ní opřít špatně chodícího seniora a projít se společně s ním. Také se nechá vodit z vozíčku, to je další krásná věc, dává to i upoutaným na vozík křídla a pocit určité volnosti.

A je úžasná i z provozního hlediska – jde do schodů, nevadí ji hluk ani cokoliv co potká, kdyby se nám rozbilo auto věřím, že by neměla problém pokračovat třeba tramvají:-) Když se kolem ní shlukne skupinka seniorů můžu položit vodítko na zem – tiskne se k babičkám a dědečkům hlavou a krkem, krok nebo prudký pohyb ale neudělá. Je prostě skvělá. Příští rok si zaslouží nominaci v kategorii malý kůň roku.

Jak takové setkání probíhá?

Každé setkání je jiné. Základem je kontakt ruky s teplem koně – koně si senioři hladí, drbou, zaplétají hřívu, zkoumají kde má jaké fousky, nechávají si z ruky brát cukříky. Nejde ani tak o přesnou činnost, jako o možnost nechat se obklopit aurou, která z koně září. Stalo se, že dědeček 85 let téměř nepohyblivou rukou se dvěma funkčními prsty hladil Trejsy po plecích a říká ,,život je krásnej“ – a to jsou právě ty úžasné okamžiky, pro které to stojí za to. Prozářit den, zprostředkovat zážitek.

Možností co dělat je ale samozřejmě plno, od čištění a česání, přes asistování koněm při chůzi, procházku s vedením koníka z vozíčku, krmení pamlsky, polohování méně pohyblivého seniora na plochu těla koně, oblíbené je prosté objetí koně kolem jeho krku… A časté je povídání: kůň zvedá oponu, za kterou jsou vzpomínky na dětství, kdy byl tažný kůň v každé vesnici a naši senioři – tehdy děti si je kradmo chodili hladit. Vyplouvá z mlhy spousta a spousta zážitků…

Další způsob, jak se snažíme prospět, je účast na prodejních akcích pořádaných domovy seniorů pro veřejnost, kde vozíme na ponících děti a výtěžek zůstává domovu.

Doporučila byste takovou aktivitu i ostatním?

Myslím, že je to velmi smysluplný způsob, jak potěšit někoho, kdo o to opravdu stojí. Jak se podělit o tu královskou výsadu, kterou máme – o naše koně. Možná teď v duchu namítnete, že na to rozhodně není čas. Je to námitka logická, ale s pětadvaceti koňmi doma, dvěma desítkami jezdců na trénincích denně a s tříletým dítětem to jde, to je ověřené:-) Syn se už dokonce setkání se seniory účastní také, podává tvrdé rohlíky babičkám a dědečkům na vozíčku a rozumuje tak, že je to pro seniory mnohdy dvojitá terapie:-) A hlavně vnímá důležitost poselství angažovanosti pro pohodu slabších…

Co by měli mít za vybavení?

Poníka filantropa:-) a velkou dávku sociálního cítění a empatie… A rozhodně by se měli obrnit proti otrávení skeptiky, proti studu a podobným zábranám – ty už přestaly být podle mé zkušenosti ve světe seniorů relevantní. Takže hlavně adekvátní psychické vybavení a nastavení je důležité…

Co vám tato činnost dává, je pro vás nějakým přínosem?

Tato činnost mne nesmírně, nesmírně obohacuje a naplňuje – přejít velký parkur nebo vyhrát svou soutěž je radost a odměna za denodenní dřinu, ale vidět slzičku štěstí u babičky, která nezvládne vyjádřit už víc než pár slabik, to je magie… Jeden krátký příběh za všechny – při nedávném prvním setkání na novém místě babička vzala kartáč a začala šikovně čistit. Bylo vidět, že mívala cvik. Povídaly jsme si, měli doma koně, tažné valachy, byli kaštanoví a kulatí a babička je krmila a leštila před každou jízdou. Povídáme, fotíme se spolu, mazlí se s Trejsy a pak se dlouze loučí… Při odchodu mi pečovatelka říká ,,a víte, že paní nemluví?“ To je moment, kdy se ve vás zastaví svět, v hrudníku se rozlije teplo ikdyz navenek máte husí kůži… Koně léčí, boří zdi, zahání mlhu, taví bariéry.

Slzy dojetí ani nepočítám, hlavně při loučení jsou vždy v očích pečovatelů, seniorů, i my s manželem mohutně mrkáme. Slibujeme si se staroušky, jak se uvidíme příště, že půjdeme jezdit, že mi zafandí někde na závodech. Je to krásné, ikdyž místo těch plánů je realita taková, že při další návštěvě jsou někteří už na věčnosti… A já si pak říkám, že se tam jednou sejdeme, a budeme povídat o koních dál.

Závěrem chci moc poděkovat za přízeň všem, kteří jakkoliv podporují naše stáje Carrick Stables, a díky kterým jdeme další rok dál a výš. Bez vás by to nešlo. Díky. Adéla.

Letní jezdecká soustředění 2018

20746418_711704795699056_3717877978157406123_o

Již 6. ročník letních jezdeckých soustředění pro děti a juniory! Začínáme v pondělí 2.7.2018 a končíme až s koncem prázdnin 31.8.2018!

Soustředění je vhodné pro všechny malé jezdce od 3 do 14 let, začátečníky i závodníky.

Program:

- sraz mezi 8:00 a 9:00, ranní krmení koní senem a jádrem, hygiena boxů a čistění koní a poníků, příprava na tréninky – dopoledne progresivní jezdecký trénink uzpůsobený schopnostem jezdce, každý jezdec 60 min

- oběd (dovoz z prověřené restaurace s ohledem na věk a chutě daného turnusu)

- hodinová polední pauza v klubovně, hale anebo na hřišti, navazuje teorie o koních (od plemen přes součásti postrojů až po pravidla jednotlivých disciplin), hry, kvízy, příprava koní na vyjížďku a výlet do různorodého terénu – kopce, potok, lesy, louky – každý jezdec 30 min v sedle

- příprava večerního krmení, 16:00 – 17:00 rozchod

  • Kapacita dětí je 12 denně, k dispozici je 6 vyškolených koní a poníků. Ježdění a program vede odborná instruktorka, u pokročilých jezdců – skokanů vede skokové tréninky trenér.
  • V areálu je k dispozici nová krytá hala, venkovní kolbiště s bílým pískem a geotextilií, klubovna, kuchyň, sprcha. Pro rodiče káva.
  • Cena za jeden den při platbě předem do 1.4.2018 je 850,-, na místě 900,-. Při objednání celého týdne (po-pá) cena 800,-/den při platbě předem do 1.4.2018. Storno poplatek je 50%.

Prihlášky s termínem a jménem, věkem, jezdeckou zkušeností a příp. zdravotními omezeními dítěte zasílejte na jezdeckyskokovyklub@gmail.com

Jsme čtvrtí na mistrovství Pražské oblasti 2017!

Náš Aron, se kterým jsme zjara absolvovali v rámci kvalifikací na MČR i parkury 140 cm vysoké, si hravě poradil s kurzem základního kola nejvyšší seniorské kategorie oblastního mistrovství a v druhém kole si pak dojel pro krásné 4.místo celkem. Máme velkou radost, Aron je ve formě a těší ho každý nový den. Ve věku 15 let má režim hodně uvolněný, a možná o to více chuti k zábavě jako je výjezd na závody. Výjimečný kůň!

Velký úspěch velkého koně – Chaman poprvé v ST**

19059507_738490079656823_289388948270971701_n

Od prvních startů Chamana v ZM v pěti letech jsme tým, a 11.června 2017 jsme si splnili sportovní sen – přešli první parkur na výšce 140 cm.

Chamanovo srdce do skákání a tah dopředu jsou neuvěřitelné. Měl v životě velké štěstí na fér jednání už od hříbátka, a svým lidem se snaží opětovat všechno dobré… Díky majitelce Drahušce za možnost jezdit takového velikána.

Máme Tě rádi Šámo!

Co je náš neziskový projekt pro seniory Blízkost koně?

120244-320x228-Hippotherapy

Kde se vzala myšlenka spojit staříčky v domovech důchodců a blízkost koně…

…vím úplně přesně. Na konci loňského roku, těsně před Vánoci, jsem se dostala do nemocnice, na pár dní a pár kapaček. Ležela jsem na interně mezi léčící se alkoholičkou středního věku (jak se mi hned na úvod představila) a postarší paní, babičkou, kterou trápil hrtan, kvůli kterému kašlala v poměrně pravidelném cyklu a nepěkně nahlas. Zatímco moje starosti se ubíraly směrem ,,babi, máte čajík? Nemám zazvonit na sestru?“ druhá spolunocležnice to vzala za opačný konec a babi slovně šikanovala, posměšně přirovnávala její kašel k zvukům různých zvířat a doporučovala jí nepěkné věci… Babička se zmohla jen na omluvy, že nás svým trápením budí…

Další dny už jsem strávila na samostatném pokoji, nemohla jsem ale přestat myslet na to, kolik lidskosti, soucitu a pocitu porozumění potřebují staříčci v nesnázích nejen v nemocnici, ale i ve všedních dnech kdekoliv jinde, a hlavně pak tam, kde dožívají své úplně poslední dny…

Moje báječná babička Jarmi ještě pár dní předtím, než nás jednou v zimě opustila v neuvěřitelném věku přes 90 let, se mnou probírala moje nastávající manželství a všechno okolo. Ne každý to tak ale má, ne každého doprovází vitalita do devadesátky. A právě pro ty zranitelnější, pro ty, kteří mají zdravotní a jiné problémy, pro ty, kteří ztrácí pojem o tom co bylo k obědu i kdo jsou jejich děti, pro ty musíme dělat něco navíc. Síla společnosti se odedávna pozná podle toho, jak se stará o nejslabší a nejméně perspektivní článek…

Trápilo mne jediné: jak mohu pomoci zrovna já?

Asi skoro každý má možnost nějakým způsobem potěšit seniora ve svém okolí, ať už je to vlastní rodina nebo třeba osamocený soused. Pokládala jsem si ale otázku, kterou cestou se chci vydat já a došla k tomu nejjednoduššímu řešení – zapojím koně. To, co umím nejlíp. Odvděčím se společnosti za možnost dělat práci, při které se necítím jako v práci. Při které denně na několik hodin zažívám flow. Při které nekoukám na hodinky, kterou miluji celou svojí duší.

A tak jsme začali cvičit poníky na situace, které je mohou potkat při návštěvě domova důchodců…

V domovech důchodců je dnes ještě spousta babiček, které mívaly doma v hospodářství koně. Viděly koně ve válečném nasazení. Viděly koně pracovat na poli a obdivovaly jejich osobitost. Nebo prostě jen měly rády přírodu. Anebo ani neměly – ale v pozdním věku se vrací do dětských let a stejně jako děti prahnou po nejrůznějších vjemech – jen v o mnoho a mnoho nižším tempu…

Koně léčí.

Winston Churchill kdysi řekl, že nejlepší pro nitro člověka je aura obklopující koně. Pro člověka zbaveného stresu a povrchních vjemů, jakými jsou senilní babičky a dědečci, to platí stonásobně. Prostě jen být společně, moct se dotknout, pohladit, vnímat v přítomném okamžiku vůni a osobnost zvířete. Co na tom, že za půl hodiny nevíte o ničem. Vjem tam někde uvnitř je pozitivní a třeba na jeho základě i nějaká ta vzpomínka vyplave… i když se to asi nikdy nedozvíme.

Fanděte nám, ať se nám podaří alespoň to málo co můžeme udělat zrealizovat a jít tak příkladem ve vzájemnosti a pomáhání celé komunitě našich zejména dětských jezdců…

Bc. Adéla Barvínek, majitelka Carrick Stables

 

Odešel Carrick, pan král…

do (3)

Dobří koně učí jezdecké lekce, nejlepší koně životní lekce.

Carrick a Rede se narodil v Německu 21. května 2007 a vzhledem ke svému původu (Corrado I. – Eurovision), charakteru, kvalitě exteriéru a skoku se stal korovaným plemeníkem pro teplokrevné klisny. Byl vybrán pro import a plemenitbu do Irska, kde v hřebčíně Lougherne působil po čtyři roky pod jménem Lougherne Carrick a Rede. Oficiálně má za tu dobu v Irsku zapsaných 64 potomků, ale v roce 2015 přišel čas na změnu. Jako osmiletý po čtyřech letech připouštění neměl za sebou žádné závody, alepsoň ale pravidelně skákal ve volnosti. Vrátil se do Německa, na základě videa byl pak poslán do stájí Opatrný v Hořovicích, kde se kastroval.

V září 2015 jsme byli zpět doma po našich prvních mezinárodních závodech, a už nějaký čas jsme se poohlíželi po nové hvězdě, a po dvaceti letech strávených s průměrnými koňmi (i když to byla krásná léta!), jsme chtěli koupit životního koně… Díky naší šéftrenérce Natálce a jejímu muži Alešovi se povedlo.

Životní kůň, ten první a jedinečný, který nás měl vzít s sebou snad až do nebes. To byl Carrick.

Začal závodit v říjnu 2015 v Opřeticích. Přeběhli jsme dvě první malé soutěže, napříště v Hradištku jsme už volili starty do 120 cm. Třetí závody v životě jsme spolu absolvovali v Olomouci. Maličko kostrbatě jsme tam přešli naše první společné S*. Radost…

carrick 2014 portraitZimní pauzu jsme strávili po boku těch nejlepších v nádherném areálu Horse Academy, domů se Carrick podíval v březnu po soustředění s Tjarkem Nagelem. A pak to začalo… kolečko závodů a tréninků, práce na drezuře i zásek ve zbylých hřebčích projevech. Rozhodně složitý kůň – o to ale větší učitel pro svou jezdkyni… Během sezony jsme absolvovali několikrát i rámcové soutěže při poháru, a 15. října 2016 jsme sezonu zakončili parkurem stupně ST v Hradištku, kde jsme si skočili i otevřenou vodu a přeběhli poměrně technický kurz… Chybky byly, ale který kůň za rok práce pod sedlem úplně přirozeně nabídne ST? Moc jich není…

5. listopadu 2016 jsme ukončili práci před zimní pauzou a Carrick dostal volno a výběh. 23. prosince 2016, těsně před koncem pauzy, si přehodil dvě kličky střeva a i přes okamžitý odjezd do Heřmanova městce na kliniku nebylo možné ho zachránit. Absolvoval jednu operaci, po níž začal přijímat potravu, a vypadal pár dní opravdu nadějně. Osmý den ale přišly komplikace a s nimi otázka zda ho uspat anebo znovu otevřít… Volili jsme naději a i tentokrát Kája zvládl situaci jako profík. Obě operace byly čtyřhodinové, po obou vstal jakoby se nechumelilo. Bojovník. Ačkoliv ze svých 629 kg dost shodil, stále vypadal jako král. Týden po druhé operaci ale vypadal znovu špatně a o třetím otevření už se vedly spory. Tým z kliniky s ním nakonec souhlasil a my měli poslední naději… I ta však byla lichá. Během operace se rozhodlo o ukončení utrpení vzhledem k poškození střev neslučitelným s jakýmkoliv životem mimo kliniku. Kajo už Ti to prostě nefungovalo, musel jsi odejít… Promiň.

Ačkoliv je pro mne 6. leden 2017 nejsmutnějším dnem za posledních spoustu let, jsem nesmírně vděčná za setkání s tak výrazným koněm, jakým byl Carrick. Bylo nám spolu přáno jen 15 společných měsíců, nikdy ale na Tebe nezapomenu. Miluju Tě Kájo, jsi stále v mojí mysli, v mém srdci, v mém ježdění. A jsi nejlepší.

Po nešťastném úhynu našeho nejlepšího koně jsme se rozhodli udržet ho v paměti všech a uctít jeho památku… Oficiálním názvem stáje je Jezdecky-skokovy-klub.cz, z.s., a nyní jej doplní neoficiální název Carrick Stables.

14. ledna 2017 se sešel tým v El Magicu v Praze, abychom pobyli po tomto náročném období spolu a zapálili za Káju svíčku. Díky za to.

A pro Tebe Kájo, Tvoje písnička… It took us a while, With every breath a new day, With love on the line, We’ve had our share of mistakes, But all your flaws and scars are mine… Still falling for you, Still falling for you…

Fire and ice
This love is like fire and ice
This love is like rain and blue skies
This love is like sun on the rise
This love got me rolling the dice
Don’t let me lose
Still falling for you
Still falling for you

Beautiful mind
Your heart got a story with mine
Your heart got me hurting at times
Your heart gave me new kind of highs
Your heart got me feeling so fine
So what to do
Still falling for you
Still falling for you

It took us a while
With every breath a new day
With love on the line
We’ve had our share of mistakes
But all your flaws and scars are mine
Still falling for you
Still falling for you

And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
I’m in
And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
No one can lift me, catch me the way that you do
I’m still falling for you

Brighter than gold
This love shining brighter than gold
This love is like letters in bold
This love is like out of control
This love is never growing old
You make it new
Still falling for you
Still falling for you

It took us a while
Because we were young and unsure
With love on the line
What if we both would need more
But all your flaws and scars are mine
Still falling for you
Still falling for you
Still falling for you

And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
I’m in
And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
No one can lift me, catch me the way that you do
I’m still falling for you

Falling, crash into my arms
Love you like this
Like a first kiss
Never let go
Falling, crash into my arms
Never breaking what we got
Still falling for you
Still falling for…

And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
I’m in
And just like that
All I breathe
All I feel
You are all for me
All for me

And just like that
All I feel is you
All I feel is you
You are all for me
I’m still falling…
And just like that
All I feel is you
All I feel is you
You are all for me
No one can lift me, catch me the way that you do
I’m still falling for you

Text přidala -Mony-

Videa přidali obladijt211714

Oheň a led
Tato láska je jako oheň a led
Tato láska je jako déšť a modrá nebe
Tato láska je jako když slunce vychází
Tato láska je jako házení kostkou
Nepouštěj mě
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost

Nádherná mysl
Tvé srdce má s mým srdcem příběh
Tvé srdce mě někdy zranilo
Tvé srdce mi dalo nové šance
Tvé srdce mě tolik utěšilo
Tak co teď
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost

Zabralo nám to chvíli času
S každým dechem na nový den
S láskou na trati
Měli jsme podíl na chybách
Ale všechny tvé vady a jizvy jsou mé
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost

A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Jdu do toho
A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Nikdo mě nemůže zvednout, chytit, tak, jako to umíš ty
Stále mám pro tebe slabost

Zářivější než zlato
Tato láska září jasněji než zlato
Tato láska je jako tučně psané dopisy
Tato láska se vymyká kontrole
Tato láska nikdy nezestárne
Děláš ji novou
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost

Zabralo nám to chvíli času
Protože jsme byli mladí a nejistí
S láskou na trati
Co kdybychom oba potřebovali více
Ale všechny tvé vady a jizvy jsou mé
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám pro tebe slabost

A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Jdu do toho
A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Nikdo mě nemůže zvednout, chytit, tak, jako to umíš ty
Stále mám pro tebe slabost

Padám, narážím do tvé náruče
Miluji tě takto
Jako první polibek
Nikdy to nenech odejít
Padám, narážím do tvé náruče
Nikdy neznič to, co máme
Stále mám pro tebe slabost
Stále mám slabost pro…

A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Jdu do toho
A najednou
Vše, co dýchám
Vše, co cítím
Jsi pro mě všechno
Pro mě všechno

A najednou
Vše, co cítím, jsi ty
Vše, co cítím, jsi ty
Jsi pro mě všechno
Stále mám slabost pro…
A najednou
Vše, co cítím, jsi ty
Vše, co cítím, jsi ty
Jsi pro mě všechno
Nikdo mě nemůže zvednout, chytit, tak, jako to umíš ty
Stále mám pro tebe slabost

Překlad přidala -Mony-

 

Hra mysli: 10 věcí, které mentálně silný jezdec nedělá

cropped-IMG_8603.jpg

Existuje několik klíčových charakteristik mentálně silných jezdců, které mají společné: věci, které DĚLAJÍ, a také věci, které NEDĚLAJÍ – oboje s cílem udržet pod kontrolou vlastní hru mysli.

Tady je 10 věcí, které tito jezdci nedělají – a také pár slov k nim, abyste neváhali je následovat:

1. necítí nutkání vyhrát

Úspěšný jezdec necítí potřebu vyhrát – tedy ne, že by nechtěl. Jen necítí, že MUSÍ vyhrát. Je to tak, že CHCE – a také ví, že MŮŽE! Velmi dobře rozumí rozdílu mezi těmito dvěma způsoby chápání situace. Velmi dobře také chápe důležitost odstupu od výsledku soutěže v jejím průběhu proto, aby mohl zůstat plně koncentrovaný na výkon. Osobní odstup od výsledku je důležitý také pro udržení sebedůvěry a jistoty v jeho průběhu.

2. nebojí se tlaku

Mentálně silný jezdec se neděsí tlaku. Ví, že naopak pod tlakem exceluje a zdravou míru presu potřebuje k tomu, aby zůstal soustředěný a přítomný v daném okamžiku.

3. nepochybuje o svých plánech

Jakmile si jednou mentálně silný jezdec projde parkur a rozhodne se, kde bude mít jaký nájezd a kolik kde udělá cvalových skoků, už nepochybuje o tom, jestli bude plán fungovat anebo ne. Ví, že plán, který si udělal, je v daném okamžiku nejlepší možná varianta pro něj i jeho koně, a stoprocentně plán dodrží – variuje pouze v detailech.

4. nenechá se rozrušit a nikdy není roztěkaný

Mentálně silný jezdec udělá úplně všechno nezbytné k tomu, aby se dostal ve své mysli plně soustředěně do přítomného okamžiku nejpozději ve chvíli, kdy sedne na koně. Ujistí se, že před svojí jízdou bude mít místo kam zajde a v tichosti se připraví a zkoncentruje. Pak teprve nasedne a už neopustí svojí ,,zonu“.

5. neztrácí víru

Úspěšný jezdec ví, že jezdectví není závod na 100 metrů, spíše je to maraton, kde úspěch si žádá čas. Věří v sebe a věří ve svou vlastní unikátní cestu za úspěchem.

6. neshazuje ostatní

Mentálně vybalancovaný jezdec nepotřebuje shazovat ostatní aby se sám cítil lépe. Místo toho dodává ostatním – a obzvláště slabším – odvahy, podporuje je v učení z vlastních chyb a oslavuje s nimi vítězství.

7. nefrustruje ho, když jdou věci svým vlastním směrem či tempem

Mentálně silný jezdec ví, že tím, že se bude trápit a zaobírat věcmi, které už nejdou změnit jen a jen ztrácí energii. Místo toho se učí z vlastních nezdarů a tvrdě na sobě pracuje, aby šly věci příště lépe.

8. nebojí se budoucnosti

Dobrý jezdec se nefixuje na cílovou stanici. Ví, kam směřuje a kam chce dojít, a věří tomu, že se tam dostane. Musí vytyčit spoustu malých cílů a udělat také jasný plán, aby zůstal soustředěný na to, co může změnit v právě přítomném okamžiku.

9. neposlouchá kritiky

Mentálně odolný jezdec se naučil neposlouchat kritiky a lidi okolo sebe, kteří si myslí, že všechno dělají lépe. Protože i ti jezdci okolo mají  stejně jako on svůj vlastní jasný a osobitý plán, ustanovili si své vlastní individuální postupy, na které se soustředí. Jejich mentální náhled na věc je ale striktně osobní záležitost a nelze jej srovnávat s vlastním, protože každý jezdec je unikát s jinými vlohy, jinou historií a cestou, jiným pohledem na svět.  Dobrý jezdec si utvoří okolo sebe silný tým lidí, kteří mu ze srdce přejí jen to nejlepší.

10. nezapomíná na čem nejvíc záleží

Úspěšný jezdec nenechá úspěch, aby ho oddělil od toho, na čem nejvíc záleží – co bylo začátkem, co je pojítkem procházejícím skrz celý jezdecký život každého jezdce, a co se nesmí nikdy ztratit – a tím je kontakt a propojení s koněm. Dobrý jezdec investuje vše co může do svého koně, protože ví, že to je totiž ta nejlepší možnost, jak zvýšit své šance na další a další úspěchy…

Inspirováno textem z nfstyle.com

Proč platím za ježdění mých dětí? Raději koně teď, než terapii později!

Chaman Barvínek

Následující text je překlad slov rodičů jednoho malého jezdce. Překládala jej pro nás jedna z našich dospělých jezdkyň, a sama obsah hodnotila slovy: ,,koně bylo to nejlepší, co se mi mohlo v dětství stát!“

Jeden z mých přátel mi položil otázku: „Proč dáváš tolik peněz za to, aby tvoje děti jezdily na koni?“ No, musím se přiznat… Neplatím za to, aby mé děti jezdily na koni. Koně mě osobně moc nezajímají.

Za co tedy platím, když ne za to že děti jezdí?

  • Platím za ty momenty, kdy moje děti jsou natolik unavené, že chtějí skončit s ježděním, ale nevzdají to.
  • Platím za ty dny, kdy moje děti přijdou domů a jsou moc unavené na to, aby šly do stáje, ale stejně nakonec jdou.
  • Platím za to, že se moje děti učí disciplíně.
  • Platím za to, že se mé děti učí starat samy o sebe a své tělo.
  • Platím za to, že se naučí pracovat společně s ostatními a jsou dobrými týmovými hráči.
  • Platím za to, že se moje děti naučí vyrovnat se se zklamáním, když zrovna neuspějí tak jak doufaly, ale nadále na sobě stále pilně pracují.
  • Platím za to, že se moje děti naučí stanovit si vlastní cíle a dosáhnout jich.
  • Platím za to, že se moje děti naučí chápat to, že stát se šampionem trvá hodiny, hodiny a hodiny práce a tréninku, a že úspěch nepřijde z ničeho nic za jednu noc.
  • Platím za příležitosti, které moje děti dostanou, za přátelství, která potrvají celý život.
  • Platím proto, aby mé děti mohly být na jízdárně, radši než před obrazovkou…

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál… Zjednodušeně, neplatím za ježdění na koni, ale za možnosti, které ježdění na koni mým dětem přináší; za vlastnosti, které získají a které jim budou dobře sloužit po celý život; za to, že v budoucnu budou respektovat a obohacovat život druhých.

Z toho, co jsem měl zatím možnost vidět si myslím, že je to skvělá investice! Koně jsou jednoduše požehnáním.

Skvělá sezona za námi!

15056513_908383419262647_2906963735718333029_n

Sezona 2016 v číslech

V úterý 8.11. jsme se sešli jako tým v oblíbeném prověřeném baru Klokan na Praze 2 (díky!), abychom uzavřeli fantastickou sezonu, kterou má naše stáj za sebou. Uspořádali jsme v roce 2016 7 soustředění s Natálkou Roučkovou, 5 domácích hobby závodů, 2 krát jsme se zúčastnili ZZVJ a vzešlo z toho 9 nových licentovaných jezdců, stav koní jsme zvýšili na 19 a jejich výkonnost potvrdili 7 starty na výšce 135 cm. Dokončili jsme bezpočet parkurů s 0 trestnými body a několikrát jsme se umístili jako 1. A to všechno proto, že

jsme TÝM a máme VIZI.

A kdo ten tým tvoří?

Za extra dobrou práci děkujeme našim báječným instruktorkám, které se luxusně starají jak o klienty, tak o zázemí doma, a ještě si najdou čas pomoci na výjezdech. Za podporu dále děkujeme všem, kteří nám fandí, od našich klientů a jezdců, přes rodiče juniorů, až po velkou spoustu top českých jezdců, majitelů a trenérů, kteří dlouhodobě sledují naši práci a věří nám. I v další sezoně se budeme snažit

DO OUR BEST!

ROZHOVOR před soustředěním s Natálkou Roučkovou: chybu hledej nejprve v sobě, ne v koni

Natálka opět mistryní ČR

Ahoj Natálko, chystáme v dubnu druhé letošní skokové soustředění pod Tvým vedením. První proběhlo začátkem února, většinu zimy ale měli koně volnější režim a odpočívali. Jak trénují přes zimu tvoji sportovní koně?

Natálka opět mistryní ČRZkušenějším a starším koním dopřávám měsíc nebo i dva úplného volna, kdy je nezatěžuji vůbec skákáním ani příliš drezurou, jen se lehce pohybují na jízdárně a v terénu. Po zimě je začnu opět více přiježďovat, rozhýbávat přes kavalety, trochu gymnastiky, a když začnu cítit, že jsou opět v kondici a při síle, skočím doma párkrát celý parkur a můžou vyrazit na závody. Prakticky už mají tito koně výcvik za sebou a ,,všechno umí“ – naopak mladí koně se přes zimu musí posunout na úroveň o rok starších, aby výkonnostně adekvátně rostli. Mají také pár týdnů volno, ale po nich se musí trénovat více jak v gymnastice, tak v drezuře, v různých distancích – nemají to v sobě ještě tak zakořeněné. Každý kůň ale potřebuje trochu individuální plán podle toho, co je za typ, co mu na závodech tolik nejde atd.

Důležitá věc, kterou bych podtrhla – práce by měla být proměnlivá a zábavná, její způsob musí svým charakterem udržet pozornost a chuť koně.

Dobré je střídat proto, když to jde, terén s drezurou, dynamičtější práci se silovější, a také reagovat na změny- to jestli je kůň unavený, bolavý, nebo naopak příliš energický – a flexibilně tomu upravovat práci…

Hodně zmiňuješ terén – mnozí jezdci dnes ale do něj nemají chuť a donekonečna by pilovali detaily na jízdárně. Proč je vlastně dobré jezdit na vyjížďky?

Naše dvojice Láďa a JanaPro koně je venku v terénu samozřejmě daleko přirozenější prostředí – nemá pocit, že pracuje, takže většinu koní to baví. Velký bonus je, že se kůň neustále někam nezatáčí a tak klouby a kosti nemají takovou zátěž jako na jízdárně. Šlachy i vazy se pravidelným pohybem v přírodě stanou pružnější z důvodu nerovnosti terénu. (Samozřejmě to neplatí pro povrch s velkými dírami, příliš klouzavý nebo hluboký podklad atd. Jezdec by měl vždy přemýšlet, jaká forma práce je ten daný den dle počasí a stavu povrchu nejlepší variantou pro jeho koně tak, aby neriskoval jeho zranění.) V terénu má jezdec čas soustředit se na svoje zlepšení. Neplní v určitý čas určitý pokyn, a tak vzniká možnost koncentrovat se na vylepšení svého sedu, zaměřit se na odbourání zlozvyků, důsledně se kontrolovat v tom, co mi zrovna právě na jízdárně nejde (kdo zná v tréninku pocit ,,tolik věcí najednou nemůžu v životě stihnout“ si může hodně pomoci tím, že jde jezdit například s jasným cílem celou vyjížďku si pohlídám patu extra prošlápnutou, nebo budu se soustředit na držení otěží atd.).

Pokud neovládáte svého koně v terénu ve volném prostoru, pravděpodobně to bude drhnout i na závodech…

Poznámka nakonec – určitě ale než vyrazíme do terénu, musíme vědět, že koně na jízdárně umíme dobře ovládat a ten poslouchá – jinak by to bylo příliš nebezpečné!)

Vnímáš do detailu už několikátou generaci jezdců – mezi jedněmi jsi vyrostla, další generace trénuješ. Vidíš mezi nimi nějaký rozdíl?

Devítiletý valach Mr. LandoU dnešních dětí mi chybí touha vědět víc. Často místo toho, abych mohla rovnou začít trénovat jezdce a koně, strávím první část hodiny úpravou uždění, třmenů, kamaší, sedla, takových základních věcí! Přitom ve všech učebnicích je vše dokonale popsané a nakreslené. Pamatuji si, že jsme jako děti měli doslova bible – např. Paalmanovo Skokové ježdění (pozn. k dispozici k zapůjčení ve stáji), Jízdu na koni od Majora Dobeše a další jsme vyhledávali, kde to jen šlo. Skládali jsme uzdečky na čas, vařili lněné semínko a obřadně sestrojovali krmné dávky koním na míru, čistili a čistili, zaplétali hřívy a ocasy z pouhé touhy získat cvik a umět to dobře. A zároveň byla čest odjezdit jakéhokoliv koně i nesportovního, aby nám přibývaly zkušenosti.

Vždy jsem věřila a myslím, že i celá má generace, že koně mi vše můžou vrátit na závodech, jen když se o ně opravdu vždy pořádně postarám – a pokud se něco i tak nepovede, budu vždy hledat chybu nejprve v sobě.

Děkujeme za další inspirativní rozhovor, přejeme hodně štěstí na závodech a moc se těšíme na další soustředění u nás! Zároveň na něj zveme jezdce s vlastními koňmi i bez, stejně jako diváky. Soustředění se bude konat 9. a 10.4.2016 na adrese stáje Kunratická 305, Rozkoš u Průhonic. Pro více informací nás kontaktujte.