Nezařazené

Jsme čtvrtí na mistrovství Pražské oblasti 2017!

Náš Aron, se kterým jsme zjara absolvovali v rámci kvalifikací na MČR i parkury 140 cm vysoké, si hravě poradil s kurzem základního kola nejvyšší seniorské kategorie oblastního mistrovství a v druhém kole si pak dojel pro krásné 4.místo celkem. Máme velkou radost, Aron je ve formě a těší ho každý nový den. Ve věku 15 let má režim hodně uvolněný, a možná o to více chuti k zábavě jako je výjezd na závody. Výjimečný kůň!

Velký úspěch velkého koně – Chaman poprvé v ST**

19059507_738490079656823_289388948270971701_n

Od prvních startů Chamana v ZM v pěti letech jsme tým, a 11.června 2017 jsme si splnili sportovní sen – přešli první parkur na výšce 140 cm.

Chamanovo srdce do skákání a tah dopředu jsou neuvěřitelné. Měl v životě velké štěstí na fér jednání už od hříbátka, a svým lidem se snaží opětovat všechno dobré… Díky majitelce Drahušce za možnost jezdit takového velikána.

Máme Tě rádi Šámo!

Co je náš neziskový projekt pro seniory Blízkost koně?

120244-320x228-Hippotherapy

Kde se vzala myšlenka spojit staříčky v domovech důchodců a blízkost koně…

…vím úplně přesně. Na konci loňského roku, těsně před Vánoci, jsem se dostala do nemocnice, na pár dní a pár kapaček. Ležela jsem na interně mezi léčící se alkoholičkou středního věku (jak se mi hned na úvod představila) a postarší paní, babičkou, kterou trápil hrtan, kvůli kterému kašlala v poměrně pravidelném cyklu a nepěkně nahlas. Zatímco moje starosti se ubíraly směrem ,,babi, máte čajík? Nemám zazvonit na sestru?“ druhá spolunocležnice to vzala za opačný konec a babi slovně šikanovala, posměšně přirovnávala její kašel k zvukům různých zvířat a doporučovala jí nepěkné věci… Babička se zmohla jen na omluvy, že nás svým trápením budí…

Další dny už jsem strávila na samostatném pokoji, nemohla jsem ale přestat myslet na to, kolik lidskosti, soucitu a pocitu porozumění potřebují staříčci v nesnázích nejen v nemocnici, ale i ve všedních dnech kdekoliv jinde, a hlavně pak tam, kde dožívají své úplně poslední dny…

Moje báječná babička Jarmi ještě pár dní předtím, než nás jednou v zimě opustila v neuvěřitelném věku přes 90 let, se mnou probírala moje nastávající manželství a všechno okolo. Ne každý to tak ale má, ne každého doprovází vitalita do devadesátky. A právě pro ty zranitelnější, pro ty, kteří mají zdravotní a jiné problémy, pro ty, kteří ztrácí pojem o tom co bylo k obědu i kdo jsou jejich děti, pro ty musíme dělat něco navíc. Síla společnosti se odedávna pozná podle toho, jak se stará o nejslabší a nejméně perspektivní článek…

Trápilo mne jediné: jak mohu pomoci zrovna já?

Asi skoro každý má možnost nějakým způsobem potěšit seniora ve svém okolí, ať už je to vlastní rodina nebo třeba osamocený soused. Pokládala jsem si ale otázku, kterou cestou se chci vydat já a došla k tomu nejjednoduššímu řešení – zapojím koně. To, co umím nejlíp. Odvděčím se společnosti za možnost dělat práci, při které se necítím jako v práci. Při které denně na několik hodin zažívám flow. Při které nekoukám na hodinky, kterou miluji celou svojí duší.

A tak jsme začali cvičit poníky na situace, které je mohou potkat při návštěvě domova důchodců…

V domovech důchodců je dnes ještě spousta babiček, které mívaly doma v hospodářství koně. Viděly koně ve válečném nasazení. Viděly koně pracovat na poli a obdivovaly jejich osobitost. Nebo prostě jen měly rády přírodu. Anebo ani neměly – ale v pozdním věku se vrací do dětských let a stejně jako děti prahnou po nejrůznějších vjemech – jen v o mnoho a mnoho nižším tempu…

Koně léčí.

Winston Churchill kdysi řekl, že nejlepší pro nitro člověka je aura obklopující koně. Pro člověka zbaveného stresu a povrchních vjemů, jakými jsou senilní babičky a dědečci, to platí stonásobně. Prostě jen být společně, moct se dotknout, pohladit, vnímat v přítomném okamžiku vůni a osobnost zvířete. Co na tom, že za půl hodiny nevíte o ničem. Vjem tam někde uvnitř je pozitivní a třeba na jeho základě i nějaká ta vzpomínka vyplave… i když se to asi nikdy nedozvíme.

Fanděte nám, ať se nám podaří alespoň to málo co můžeme udělat zrealizovat a jít tak příkladem ve vzájemnosti a pomáhání celé komunitě našich zejména dětských jezdců…

Bc. Adéla Barvínek, majitelka Carrick Stables

 

Hra mysli: 10 věcí, které mentálně silný jezdec nedělá

cropped-IMG_8603.jpg

Existuje několik klíčových charakteristik mentálně silných jezdců, které mají společné: věci, které DĚLAJÍ, a také věci, které NEDĚLAJÍ – oboje s cílem udržet pod kontrolou vlastní hru mysli.

Tady je 10 věcí, které tito jezdci nedělají – a také pár slov k nim, abyste neváhali je následovat:

1. necítí nutkání vyhrát

Úspěšný jezdec necítí potřebu vyhrát – tedy ne, že by nechtěl. Jen necítí, že MUSÍ vyhrát. Je to tak, že CHCE – a také ví, že MŮŽE! Velmi dobře rozumí rozdílu mezi těmito dvěma způsoby chápání situace. Velmi dobře také chápe důležitost odstupu od výsledku soutěže v jejím průběhu proto, aby mohl zůstat plně koncentrovaný na výkon. Osobní odstup od výsledku je důležitý také pro udržení sebedůvěry a jistoty v jeho průběhu.

2. nebojí se tlaku

Mentálně silný jezdec se neděsí tlaku. Ví, že naopak pod tlakem exceluje a zdravou míru presu potřebuje k tomu, aby zůstal soustředěný a přítomný v daném okamžiku.

3. nepochybuje o svých plánech

Jakmile si jednou mentálně silný jezdec projde parkur a rozhodne se, kde bude mít jaký nájezd a kolik kde udělá cvalových skoků, už nepochybuje o tom, jestli bude plán fungovat anebo ne. Ví, že plán, který si udělal, je v daném okamžiku nejlepší možná varianta pro něj i jeho koně, a stoprocentně plán dodrží – variuje pouze v detailech.

4. nenechá se rozrušit a nikdy není roztěkaný

Mentálně silný jezdec udělá úplně všechno nezbytné k tomu, aby se dostal ve své mysli plně soustředěně do přítomného okamžiku nejpozději ve chvíli, kdy sedne na koně. Ujistí se, že před svojí jízdou bude mít místo kam zajde a v tichosti se připraví a zkoncentruje. Pak teprve nasedne a už neopustí svojí ,,zonu“.

5. neztrácí víru

Úspěšný jezdec ví, že jezdectví není závod na 100 metrů, spíše je to maraton, kde úspěch si žádá čas. Věří v sebe a věří ve svou vlastní unikátní cestu za úspěchem.

6. neshazuje ostatní

Mentálně vybalancovaný jezdec nepotřebuje shazovat ostatní aby se sám cítil lépe. Místo toho dodává ostatním – a obzvláště slabším – odvahy, podporuje je v učení z vlastních chyb a oslavuje s nimi vítězství.

7. nefrustruje ho, když jdou věci svým vlastním směrem či tempem

Mentálně silný jezdec ví, že tím, že se bude trápit a zaobírat věcmi, které už nejdou změnit jen a jen ztrácí energii. Místo toho se učí z vlastních nezdarů a tvrdě na sobě pracuje, aby šly věci příště lépe.

8. nebojí se budoucnosti

Dobrý jezdec se nefixuje na cílovou stanici. Ví, kam směřuje a kam chce dojít, a věří tomu, že se tam dostane. Musí vytyčit spoustu malých cílů a udělat také jasný plán, aby zůstal soustředěný na to, co může změnit v právě přítomném okamžiku.

9. neposlouchá kritiky

Mentálně odolný jezdec se naučil neposlouchat kritiky a lidi okolo sebe, kteří si myslí, že všechno dělají lépe. Protože i ti jezdci okolo mají  stejně jako on svůj vlastní jasný a osobitý plán, ustanovili si své vlastní individuální postupy, na které se soustředí. Jejich mentální náhled na věc je ale striktně osobní záležitost a nelze jej srovnávat s vlastním, protože každý jezdec je unikát s jinými vlohy, jinou historií a cestou, jiným pohledem na svět.  Dobrý jezdec si utvoří okolo sebe silný tým lidí, kteří mu ze srdce přejí jen to nejlepší.

10. nezapomíná na čem nejvíc záleží

Úspěšný jezdec nenechá úspěch, aby ho oddělil od toho, na čem nejvíc záleží – co bylo začátkem, co je pojítkem procházejícím skrz celý jezdecký život každého jezdce, a co se nesmí nikdy ztratit – a tím je kontakt a propojení s koněm. Dobrý jezdec investuje vše co může do svého koně, protože ví, že to je totiž ta nejlepší možnost, jak zvýšit své šance na další a další úspěchy…

Inspirováno textem z nfstyle.com

Proč platím za ježdění mých dětí? Raději koně teď, než terapii později!

Chaman Barvínek

Následující text je překlad slov rodičů jednoho malého jezdce. Překládala jej pro nás jedna z našich dospělých jezdkyň, a sama obsah hodnotila slovy: ,,koně bylo to nejlepší, co se mi mohlo v dětství stát!“

Jeden z mých přátel mi položil otázku: „Proč dáváš tolik peněz za to, aby tvoje děti jezdily na koni?“ No, musím se přiznat… Neplatím za to, aby mé děti jezdily na koni. Koně mě osobně moc nezajímají.

Za co tedy platím, když ne za to že děti jezdí?

  • Platím za ty momenty, kdy moje děti jsou natolik unavené, že chtějí skončit s ježděním, ale nevzdají to.
  • Platím za ty dny, kdy moje děti přijdou domů a jsou moc unavené na to, aby šly do stáje, ale stejně nakonec jdou.
  • Platím za to, že se moje děti učí disciplíně.
  • Platím za to, že se mé děti učí starat samy o sebe a své tělo.
  • Platím za to, že se naučí pracovat společně s ostatními a jsou dobrými týmovými hráči.
  • Platím za to, že se moje děti naučí vyrovnat se se zklamáním, když zrovna neuspějí tak jak doufaly, ale nadále na sobě stále pilně pracují.
  • Platím za to, že se moje děti naučí stanovit si vlastní cíle a dosáhnout jich.
  • Platím za to, že se moje děti naučí chápat to, že stát se šampionem trvá hodiny, hodiny a hodiny práce a tréninku, a že úspěch nepřijde z ničeho nic za jednu noc.
  • Platím za příležitosti, které moje děti dostanou, za přátelství, která potrvají celý život.
  • Platím proto, aby mé děti mohly být na jízdárně, radši než před obrazovkou…

Takhle bych mohl pokračovat dál a dál… Zjednodušeně, neplatím za ježdění na koni, ale za možnosti, které ježdění na koni mým dětem přináší; za vlastnosti, které získají a které jim budou dobře sloužit po celý život; za to, že v budoucnu budou respektovat a obohacovat život druhých.

Z toho, co jsem měl zatím možnost vidět si myslím, že je to skvělá investice! Koně jsou jednoduše požehnáním.

Skvělá sezona za námi!

15056513_908383419262647_2906963735718333029_n

Sezona 2016 v číslech

V úterý 8.11. jsme se sešli jako tým v oblíbeném prověřeném baru Klokan na Praze 2 (díky!), abychom uzavřeli fantastickou sezonu, kterou má naše stáj za sebou. Uspořádali jsme v roce 2016 7 soustředění s Natálkou Roučkovou, 5 domácích hobby závodů, 2 krát jsme se zúčastnili ZZVJ a vzešlo z toho 9 nových licentovaných jezdců, stav koní jsme zvýšili na 19 a jejich výkonnost potvrdili 7 starty na výšce 135 cm. Dokončili jsme bezpočet parkurů s 0 trestnými body a několikrát jsme se umístili jako 1. A to všechno proto, že

jsme TÝM a máme VIZI.

A kdo ten tým tvoří?

Za extra dobrou práci děkujeme našim báječným instruktorkám, které se luxusně starají jak o klienty, tak o zázemí doma, a ještě si najdou čas pomoci na výjezdech. Za podporu dále děkujeme všem, kteří nám fandí, od našich klientů a jezdců, přes rodiče juniorů, až po velkou spoustu top českých jezdců, majitelů a trenérů, kteří dlouhodobě sledují naši práci a věří nám. I v další sezoně se budeme snažit

DO OUR BEST!

ROZHOVOR před soustředěním s Natálkou Roučkovou: chybu hledej nejprve v sobě, ne v koni

Natálka opět mistryní ČR

Ahoj Natálko, chystáme v dubnu druhé letošní skokové soustředění pod Tvým vedením. První proběhlo začátkem února, většinu zimy ale měli koně volnější režim a odpočívali. Jak trénují přes zimu tvoji sportovní koně?

Natálka opět mistryní ČRZkušenějším a starším koním dopřávám měsíc nebo i dva úplného volna, kdy je nezatěžuji vůbec skákáním ani příliš drezurou, jen se lehce pohybují na jízdárně a v terénu. Po zimě je začnu opět více přiježďovat, rozhýbávat přes kavalety, trochu gymnastiky, a když začnu cítit, že jsou opět v kondici a při síle, skočím doma párkrát celý parkur a můžou vyrazit na závody. Prakticky už mají tito koně výcvik za sebou a ,,všechno umí“ – naopak mladí koně se přes zimu musí posunout na úroveň o rok starších, aby výkonnostně adekvátně rostli. Mají také pár týdnů volno, ale po nich se musí trénovat více jak v gymnastice, tak v drezuře, v různých distancích – nemají to v sobě ještě tak zakořeněné. Každý kůň ale potřebuje trochu individuální plán podle toho, co je za typ, co mu na závodech tolik nejde atd.

Důležitá věc, kterou bych podtrhla – práce by měla být proměnlivá a zábavná, její způsob musí svým charakterem udržet pozornost a chuť koně.

Dobré je střídat proto, když to jde, terén s drezurou, dynamičtější práci se silovější, a také reagovat na změny- to jestli je kůň unavený, bolavý, nebo naopak příliš energický – a flexibilně tomu upravovat práci…

Hodně zmiňuješ terén – mnozí jezdci dnes ale do něj nemají chuť a donekonečna by pilovali detaily na jízdárně. Proč je vlastně dobré jezdit na vyjížďky?

Naše dvojice Láďa a JanaPro koně je venku v terénu samozřejmě daleko přirozenější prostředí – nemá pocit, že pracuje, takže většinu koní to baví. Velký bonus je, že se kůň neustále někam nezatáčí a tak klouby a kosti nemají takovou zátěž jako na jízdárně. Šlachy i vazy se pravidelným pohybem v přírodě stanou pružnější z důvodu nerovnosti terénu. (Samozřejmě to neplatí pro povrch s velkými dírami, příliš klouzavý nebo hluboký podklad atd. Jezdec by měl vždy přemýšlet, jaká forma práce je ten daný den dle počasí a stavu povrchu nejlepší variantou pro jeho koně tak, aby neriskoval jeho zranění.) V terénu má jezdec čas soustředit se na svoje zlepšení. Neplní v určitý čas určitý pokyn, a tak vzniká možnost koncentrovat se na vylepšení svého sedu, zaměřit se na odbourání zlozvyků, důsledně se kontrolovat v tom, co mi zrovna právě na jízdárně nejde (kdo zná v tréninku pocit ,,tolik věcí najednou nemůžu v životě stihnout“ si může hodně pomoci tím, že jde jezdit například s jasným cílem celou vyjížďku si pohlídám patu extra prošlápnutou, nebo budu se soustředit na držení otěží atd.).

Pokud neovládáte svého koně v terénu ve volném prostoru, pravděpodobně to bude drhnout i na závodech…

Poznámka nakonec – určitě ale než vyrazíme do terénu, musíme vědět, že koně na jízdárně umíme dobře ovládat a ten poslouchá – jinak by to bylo příliš nebezpečné!)

Vnímáš do detailu už několikátou generaci jezdců – mezi jedněmi jsi vyrostla, další generace trénuješ. Vidíš mezi nimi nějaký rozdíl?

Devítiletý valach Mr. LandoU dnešních dětí mi chybí touha vědět víc. Často místo toho, abych mohla rovnou začít trénovat jezdce a koně, strávím první část hodiny úpravou uždění, třmenů, kamaší, sedla, takových základních věcí! Přitom ve všech učebnicích je vše dokonale popsané a nakreslené. Pamatuji si, že jsme jako děti měli doslova bible – např. Paalmanovo Skokové ježdění (pozn. k dispozici k zapůjčení ve stáji), Jízdu na koni od Majora Dobeše a další jsme vyhledávali, kde to jen šlo. Skládali jsme uzdečky na čas, vařili lněné semínko a obřadně sestrojovali krmné dávky koním na míru, čistili a čistili, zaplétali hřívy a ocasy z pouhé touhy získat cvik a umět to dobře. A zároveň byla čest odjezdit jakéhokoliv koně i nesportovního, aby nám přibývaly zkušenosti.

Vždy jsem věřila a myslím, že i celá má generace, že koně mi vše můžou vrátit na závodech, jen když se o ně opravdu vždy pořádně postarám – a pokud se něco i tak nepovede, budu vždy hledat chybu nejprve v sobě.

Děkujeme za další inspirativní rozhovor, přejeme hodně štěstí na závodech a moc se těšíme na další soustředění u nás! Zároveň na něj zveme jezdce s vlastními koňmi i bez, stejně jako diváky. Soustředění se bude konat 9. a 10.4.2016 na adrese stáje Kunratická 305, Rozkoš u Průhonic. Pro více informací nás kontaktujte.